Obsah

Historie budovy

Z barvířské rodiny Gessnerů, která se v Kloboukách usadila roku 1792, pocházel architekt Hubert Gessner. Narodil se 20. října 1872, v letech 1885-1889 studoval na státní německé průmyslové škole v Brně a po čase ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni (1894-1898, u profesora Otto Wagnera, jeho spolužákem byl například Josip Plečnik). Tématem jeho závěrečné práce byla “ Výzdoba výdeňské okružní třídy u příležitosti setkání monarchů „.

Během studia 2. ročníku, ve svých 23 letech, projektoval v Kloboukách vilu čp. 116 (nynější ZUŠ) pro Josefa Bratmanna (1895-1896),vídeňského sládka a klobouckého rodáka, po požáru města v červenci 1896 navrhl pro klobouckého starostu Franze Bratmanna obytný dům kombinovaný s tkalcovskou provozovnou čp. 177 a o rok později pak tzv. Hornův dům čp.189 (1897, s Otokarem Bémem, v letech 1896-1897 spolu dělali také novostavbu Obchodní akademie v Hradci Králové),což zřejmě byly jeho vůbec první práce. Všechny tyto stavby v Kloboukách jistě tou dobou působily poměrně exoticky. V případě Bratmannovy vily uplatnil architekt na vznostném italizujícím konceptu aktuální detail – štukový a kovový ornament rostlinné a antropomorfní inspirace. Jde o jednu z prvních uskutečněných staveb tzv. Wagnerovy školy. Rozlehlý Hornův dům, vystavěný na místě tří někdejších usedlostí, byl inspirován luisezním přechodem od pozdního baroka ke klasicizmu a opět byl aktualizován nově formovanými detaily. Jedním z nejzdařilejších se stalo téměř vláčně modelované schodiště s dominantním a oblíbeným Gessnerovým  motivem, kandelábrem osvětlení.

Již během studií i po jejich ukončení Gessner spolupracoval s bývalými spolužáky Aloisem Ludvigem a Otokarem Bémem, významně také Hubert spolupracoval se svým mladším bratrem Franzem( 1879 – 1975). Franz Gessner rovněž studoval na státní německé průmyslové škole v Brně(1894-1898), poté praktikoval jako stavební elév u klatovského stavitele Lundwalla a ve studiích pokračoval stejně jako Hubert na Akademii výtvarných umění ve Vídni (také u profesora Otto Vagnera, 1903-1906).

Na přelomu 19. a 20. století rozvíjel Hubert Gessner podněty biomorfně orientované secese, kterou mnohdy aplikoval na ještě historizující schémata průčelí (například zmiňovaná kloboucká čp. 116 a 189). Jako jeden z prvních architektů ve střední Evropě se ale začal tento talentovaný umělec brzy orientovat ke geometrizující moderně, což se projevilo například na hotelu Slezský dům v Opavě (spolu s bratrem Franzem, 1903), na hotelu Jindřichův dvůr v Novém Jičíně (spolu s bratrem Franzem, 1906), na stavbě brněnských ústředních lázní  (1907), rodinného domu Františka Růžičky ve Valašských Kloboukách čp. 249 (spolu s bratrem Franzem, 1907, projevil se zde obdiv k anglické koncepci rodinného bydlení, orientalizující vlivy a svou roli snad sehrál i místní folklor) či na budově nakladatelství s tiskárnou Vorwärts ve Vídni(1905-1907), stejně jako na jeho vlastní vídeňské vile na Sternwartersrrasse 70 (1907). Dílo Huberta Gressnera inspirovalo a ovlivnilo celou řadu dalších architektů (brněnské činžáky Josefa Millera nebo obytné domy Ladislava Mesenského).

Počátkem 20. století přišel Gessner jako zaměstnanec zemského stavebního úřadu na dva roky do Brna, kde projektoval především kroměřížský Zemský léčebný ústav Františka Josefa I. pro choromyslné včetně ústavního kostela sv. Cyrila a Metoděje (1904-1907), Gessnerova vůbec největší stavební práce a ve své době největší stavební dílo na Moravě) a Okresní nemocenskoupokladnu v Brně (903-1904). V podobně racionální cihelné podobě jako zmíněnou nemocenskoupokladnu projektoval i četné průmyslové objekty v letech 1908-1918 areál pražské pekárnyF. Odkolka, v roce 1910 dělnická pekárna v Liberci). Jako přítel Viktora Adlera pracoval často pro sociálně demokratickou stranu a ve 20. letech se také zúčastnil výstavy „rudé Vídně“.

Hubert Gressner je považován za jednoho z nejvýznamnějších středoevropských architektů první poloviny 20. století, významně se podílel i na utváření podoby tehdejší Vídně (například Augartenbrücke, 1929 – 1931 ). Zemřel ve Vídni 29. ledna 1943.

Čerpáno z materiálů s laskavým svolením PETRA ODEHNALA.

vila          vila          vila